Stínem políbená: I.kapitola

29. prosince 2012 v 14:02 | Weilyn |  Stínem políbená
Je tady první kapitola Stínem políbená. Má rozsah 1118 slov, což si myslím, že je na první kapitolu docela dobré :)


Nechápu to. Jako by tu semnou pořád byl. Všude cítím jeho přítomnost, ale Harena nevidím. Na druhou stranu jsem ráda, že tu semnou někdo je. V tom velikém rodinném domě, kde jsme si měli založit naši rodinu…. Když jsem na to pomyslela, vehnali se mi do očí slzy. Nechtěla jsem brečet, ale když už máte vše naplánováno, svůj život, všechno se Vám to před očima změní. Určitě se víckrát vdávat nebudu. Nemám na to sílu a Haren byl pro mne na světě jediný s kterým jsem chtěla strávit život. Jen sním. Každičký den nebo spíš celý den na něj myslím. Nikdy na něj nezapomenu i kdyby hořelo. Nesmím. Nevím, proč se to muselo stát právě mě. Celý život jsem se snažila být poslušná, hodná a ke všem milá. A také jsem byla. Možná jedinou chybou co jsem udělala bylo, nejít na vysokou školu. Ale práci i plat jsem měla dobrý. Pracuji jako designer hotelových pokojů, ale po neštěstí jsem si dala pauzu. Už je to rok co tu semnou doopravdy není a má rodina mne stále podporuje. Nechce, abych kvůli tomu skončila někde na psychiatrii a já také ne. Musela jsem se s tím srovnat a dělá mi to jednodušší, když ho pořád všude cítím. I zvenčí.
Dnes jsem byla domluvená s rodiči, že spolu zajdeme na hřbitov. Rodiče měli Harena stejně rádi, jako já. Také na něj nemohli zapomenout, protože si s ním rozuměli, jako s členem rodiny a také tak ho po svatbě přijali, což mi udělalo velikou radost.
Dnes bylo obzvlášť bláto, protože propršelo už dva celé dny. Z garáže jsem vyjela s naším autem a nasedli jsme do něj. Máma seděla na předním sedadle a snažila se semnou konverzovat, ale často jsem jen přikývla nebo řekla ,, hm". Za týden to bude přesně jeden rok, co Haren umřel a z toho jsem byla ještě víc smutná. Je to dlouhá doba.
Dojeli jsme na parkoviště u hřbitova, který byl spojený s kostelem. Pomohla jsem rodičům z auta vstát a z kufru jsem vybrala červené a bíle chryzantémy. Rodiče Harenovi přivezli z domova svíčku, která byla v červeném kalíšku. Pomalu jsme šlapali k Harenovu hrobu. Nesnášela jsem tohle slovo. Cestu jsem znala nazpaměť a našla bych jí i poslepu.
Když jsem došli k jeho věčnému domovu- tak tomu říkám já- vyhodila jsem shnité květiny do odpadkového pytle a na místo nich jsem tam položila chryzantémy. Táta mezi ně položil svíčku a poté jí zapálil. Chvíli jsme tam společně stáli a já jsem musela pořád koukat na nápis na jeho hrobě. *15.2.1962 +21. 6. 1994. Pouhých 32 let. Tak mladý.
,,Mami, tati jsem strašně ráda, že jste semnou šli dnes na hřbitov. Jen prosím, vraťte se do auta a nechte mě tu chvíli o samotě. Prosím." Naléhala jsem. Rodiče přikývli a začali kráčet na parkoviště. Byla jsem jim za to vděčná.
Všimla jsem si, že nikdo na hřbitově nebyl. Jenom já a on. Sakra, opravdu jsem ho cítila a víc než dřív! Co to má být?! Srdce se mi divoce rozbušilo a já jsem se doopravdy začala bát. Kdo tady je?! Nikoho nevidím. ,,Asi už začínám bláznit." Pomyslela jsem si. Ale opravdu, opravdu tu někdo byl. Lekla jsem se. Přímo před mou tváří tam stál, byl. On. Haren.
,,Harene?" řekla jsem velice slaboučkým hlasem. Po celém tělu jsem měla husí kůži, z toho, že tam přede mnou stál. Ale vím, že to byl duch, stín. Koukala jsem se mu do očí a on do mých. Nechápala jsem, jak můžu být takhle klidná. Spíš by jsem měla křičet a omdlít, ale mě sním bylo opravdu dobře. Konečně jsem se cítila v bezpečí.
,,Ano, má lásko?" on promluvil. To není možné. ,,Ty můžeš mluvit? Nejsem v nebi s tebou?" otázala jsem se ho, protože to vážně nebylo normální, ale pořád příjemné. ,,Ne, nejsi v nebi, ale pořád tady na zemi a ano můžu s tebou mluvit." Odpověděl mi velice klidným hlasem. Nechápala jsem, co se to děje. ,,A nevidí tě někdo?" zeptala jsem se, protože kdyby ano, asi by ten dotyčný omdlel. ,,Ne, jenom ty. Určitě se divíš jak je to možné. Všimnul jsem si, že jsi mne vždy cítila a nejenom v srdci. Ano, vždy jsem byl s tebou, chránil jsem tě, ale ty jsi mne neviděla. Bylo to proto, že jsi mne nemohla vidět, až do té chvíle, než jsi opravdu uvěřila že tu jsem. A teď jsi uvěřila. Jsem pouhý stín, ale jsem rád, že tu jsi a že jsi nezapomněla." ,,Nikdy nezapomenu! Byl jsi pro mne jediný na světě, ale já jsem teď sama. Každý den je pro mne utrpení, když vím, že ty se už nikdy nevrátíš." K Harenovi jsem mluvila klidně a zřetelně. Jedině, co mi vadilo bylo, že jsem se ho nemohla dotknout. Když jsem ho chtěla pohladit po tváři, bylo to, jako bych dávala ruku skrz něj. ,,A není šance, že by si se vrátil? Zpět na zem?" zeptala jsem se ho, protože když se mi může ukázat jako stín, tak by mohl i jako člověk. ,,Ano, možnost tu je, jsou tu vlastně tři možnosti." Po těchto slovech jsem mu chtěla skočit do náruče. On se může vrátit? To by bylo úžasné! ,,Ale je tu jeden háček. Pokud se někdo dozví, že jsi mne viděla, už se na zem nevrátím ani jako člověk a ani jako stín. Takže to nikomu nesmíš říct. Slibuješ?" ,,Slibuji." Chtěla jsem to říct rodičům, ale neřeknu. Byla bych moc ráda, kdyby se Haren na zem vrátil jako člověk. A nebo kdyby to nevyšlo, tak aspoň jako stín. Pořád by tu aspoň byl semnou.
,,Prozradíš mi ty tři možnosti? Harene, lásko?" zeptala jsem se ho dychtivě. ,,Ano, řeknu, ale až zítra o půlnoci. Teď musím jít. Nemůžu tu pro tebe trvat jako stín dlouhou dobu. Můžu být na zemi jenom jak mi to temno dovolí. Jak vidíš, slunce zašlo za mraky a tak tu můžu být. Když vyjde z pod mraků, mám pět sekund na to, abych odešel, jinak mne slunce spálí na popel. A to bys asi určitě nechtěla no ne?" ,,Ne, nechtěla Harene. Zítra se mi teda zase zjevíš? O půlnoci?" ,,Ano, ale už vážně musím jít, rád jsem tě viděl Agnes!" ,,Já tebe taky." Ale to už neslyšel, už byl pryč.
Naposledy jsem se podívala na jeho hrob a měla jsem úsměv na tváři. On tu byl, můj Haren! Ale vadí mi, že to nemůžu říct rodičům. Ale aspoň je nějaká šance, že se Haren vrátí. Už se na obloze objevilo slunce a já jsem začala šlapat po bahně k autu. Z dálky jsem viděla, že tam na mne rodiče čekají smutní a vyčerpaní. Odemkla jsem auto a dala jsem si kabelku do kufru. Nastoupila jsem si do něj, zapnula motor, připoutala se a s rodiči jsme jeli domů.
weilyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terík** Terík** | Web | 29. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

Ahoj, děkuji ti že ses nabídla;) klidně mi mužeš udělat dess, nějakej zimní prosíím :) byla bys vážně moc hodná:)

2 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 29. prosince 2012 v 19:40 | Reagovat

Pěkné :D

3 Terík** Terík** | Web | 29. prosince 2012 v 21:39 | Reagovat

tak jsem ti to poslala na mejl :) děkuji moc

4 Terík** Terík** | Web | 30. prosince 2012 v 11:55 | Reagovat

ahoj:) děkuji za dess, ale nešlo by to ješte nějak posunout? ono to někdě moc nesedí;)

5 Zoey Zoey | Web | 30. prosince 2012 v 17:25 | Reagovat

Hezké :-)

6 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 31. prosince 2012 v 9:46 | Reagovat

Wow, smutné a zároveň šťastné... naozaj sa mi poviedka páči. Prosím, rýchlo daj novú kapitolu. :) :)

7 Terík** Terík** | Web | 31. prosince 2012 v 10:32 | Reagovat

Moc pěkně píšeš, kolik ti je? :D
jo a jinak moc děkuji za ten dess, ale nemohla bys mi tam dat ten můj?:D

8 *Evush* *Evush* | Web | 31. prosince 2012 v 16:38 | Reagovat

Och, je to prekrásne!! :O Už teraz som si tento príbeh, alebo teda poviedku zamilovala :)) Ďalšiuu :D

9 weilyn-story weilyn-story | Web | 31. prosince 2012 v 17:54 | Reagovat

Všem Vám moc děkuji za krásné komentáře :) Moc si jich vážím :)

10 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 12:03 | Reagovat

Je to strašně smutné, ale nechybí tomu naděje. Líbí se mi to jen nechápu, proč se to odehrává v 20. století?

11 weilyn-story weilyn-story | Web | 2. ledna 2013 v 12:16 | Reagovat

[10]:  Děkuji za krásný komentář :) Přiznám se, že sama nevím, proč jsem to dala do 20.století :) Asi mi to připadalo hezké vrátit se v čase xD

12 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 2. ledna 2013 v 19:54 | Reagovat

[11]: Vrátit se v čase :D moc hezky řečeno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama